Stejně tak jako definici i charakteristiky webu 2.0 je těžké zcela přesně určit. Spousta odborníku používá pro jeho popis rozdílné technologie a aspekty, avšak v těch základních se obecně shodují. Kritici však na druhou stranu v této souvislosti poukazují, že díky relativně snadné možnosti úprav obsahu a flexibilitě webových stránek ztrácí prostředí internetu svou důvěryhodnost. Web 2.0 jakožto nové medium je unikátní hlavně tím, že právě jeho otevřenost, přístupnost a ovladatelnost směrem k uživateli vždy odráží vývoj společnosti.
Za popularizací konceptu webu 2.0 stojí Tim O’Reilly, jenž použil v roce 2004 označení web 2.0 v názvu připravované konference ve významu „druhého dechu“ internetu. O’Reilly se pokoušel představit web jako platformu. V dnešní době lze říci, že web 2.0 nemá své pevné ohraničení a přesnou definici. Široká laická veřejnost, dokonce i spousta odborníků nedovede přesně vysvětlit, co si pod tímto pojmem má představit.
Originální web, dnes označovaný jako web 1.0, fungoval na bázi textového informačního media využívající komunikační a multimediální služby internetu. Nové služby a funkce postupem času měnily podobu prostředí internetu. Jak opakuje Solomonová (2010), web se postupně začíná transformovat z typu „read only“, tedy pouze ke čtení, k označení „read-write“, myšleno v doslovném překladu číst-psát.
Relativně novou formou výuky, která se objevila teprve nedávno, je mobilní vzdělávání označované jako m-learning. Koncept m-learningu se snaží v rámci stálého vývoje společnosti reflektovat trendy mladé generace a přizpůsobit se. Bez mobilních zařízená si dnes již náš život nedovedeme představit a právě proto se m-learning zaměřuje právě na ně.
Nástrojů a zařízení, které lze do e-learningu v dnešní době zařadit, je mnoho. Především se jedná o didaktickou techniku vyvinutou k umocnění vjemů z prezentace. Hlavním cílem je pak kontrola a pedagogické řízení činnosti žáků. To, ale jakou formou a při jakých příležitostech jsou použity, záleží na metodě zvolené lektorem. (čtěte více)
Pozitivním přínosem e-learningu zcela jistě je, že vzdělávací programy a počítače rozvíjí mnohem efektivněji samostatné uvažování a kreativitu studentů, než klasická výuka. Předkládaná látka se stala dynamickou a pružnou, nejenom v ohledu na individuální požadavky studentů, ale i v závislostech na aktuálně se měnících faktech.
Z historického hlediska můžeme říct, že s nápadem, v té době ještě nehovoříme o počítačích, ale strojích pro výuku, se začíná experimentovat již v druhé polovině 60. let. Tyto stroje pracovaly na jednoduchém principu testovacích otázek v látce rozdělené po stránkách, které se dále větvily dle zvolených odpovědí.
V současnosti existuje nespočet formulací definic e-learningu. Vždy záleží na době, ve které definice vzniká a hlavně na kontextu možností a dynamice vývoje multimediálních a informačních technologií.
Pokud bychom chtěli zahrnout veškeré možnosti vzdělávání spojené s oblastí e-learningu, měla by být definice spíše širšího charakteru.